Heslo „hydrofluoroolefiny“ (HFO), často také jako „chladiva IV. generace“, začalo hrát v chladírenské technice významnější roli v roce 2013, kdy se začalo chladivo R1234yf běžně používat u klimatizace v autech. Čtvrtá generace chladiv se musela objevit – běžně používaná chladiva z HFC skupiny (fluorované uhlovodíky) jsou většinou skleníkové plyny s vysokým GWP (Global Warming Potential). Na základě dodatku z Kigali k Montrealskému protokolu a v souladu s evropským nařízením 517/2014 (tzv. nařízení o F-plynech) jsou postupně stahovány z výroby a používání. Proto se musela najít náhrada.
V rámci opakování z chemie – hydrofluoroolefiny jsou deriváty nenasyceného uhlovodíku – propylenu (propenu) a jsou označované jako R1234. Mají 1 dvojitou uhlíkovou vazbu a 2 atomy vodíku, 3 atomy uhlíku a 4 atomy fluoru, které jsou různě rozmístěné v molekule – proto se sloučenina vyskytuje v několika izomerech s příslušným písmenným označením, které se fyzikálními vlastnostmi velmi liší. V chladírenské technice mají největší význam R1234yf a R1234ze. Jejich společnou vlastností je velmi nízký GWP (4, resp. 7) spojený s výskytem dvojné vazby mezi atomy uhlíku. Avšak získání tak výhodných hodnot není zadarmo – stejná dvojná uhlíková vazba způsobuje, že tato chladiva se vyznačují tzv. lehkou hořlavostí. Jsou zařazeny v normě PN EN 378 jako A2L – těžko vznětlivé (chladivo třídy A2L šíří oheň ve zkušebních podmínkách 60 °C a 101,3 kPa, při max. spalování ≤ 10 cm/s za zkušebních podmínek 23 °C a 101,3 kPa).
Chladivo R1234yf vzniklo ve spolupráci jinak si konkurujících chemických gigantů DuPont a Honeywell, aby byly splněny požadavky směrnice 2006/40/ES (Směrnice MAC) o emisích z klimatizačních systémů motorových vozidel. Klimatizační systémy vozidel homologovaných po roce 2011 měly být naplněny chladivem s GWP<150. To znamenalo cílovou eliminaci chladiva R134a (GWP=1430). V praxi začal tento zápis platit od 1. ledna 2013 a od 1. ledna 2017 platí pro všechna nová vozidla. Zavádění nového chladiva se neobešlo bez kontroverzí – jeho teplota samovznícení činí 405 ºC, což podle některých výrobců aut (např. německý Daimler) může v případě nehody způsobit větší nebezpečí požáru ze strany klimatizace. Navíc vedlejší produkt hoření chladiva HFO neboli fluorovodík představuje vážné ohrožení např. pro záchranáře zasahující u hořícího auta. Z výzkumů německé vládní agentury Kraftfahrt-Bundesamt i International Society of Automotive Engineers však vyplývá, že riziko požáru způsobené samovznícením chladiva je v případě nehody mizivé. Nakonec i Daimler ve svých vozidlech chladivo R1234yf používá, avšak s dalšími zabezpečeními pro případ požáru.
Kromě klimatizace v autech se R1234yf jako samostatné chladivo prakticky nepoužívá. Představuje však důležitou součást chladiv, které jsou směsmi. Ukázkovým příkladem je chladivo R513A – nehořlavá azeotropní směs (bez teplotního skluzu) skládající se z R1234yf (56 %) a R134a, s GWP=573, používaná jako náhrada za chladivo R134a v existujících i nových instalacích.
Chladivo R1234ze se vyskytuje ve dvou podobách – R1234ze(E) a R1234ze(Z). Izomer R1234ze(Z) se k chlazení nehodí vzhledem k vysoké normální teplotě varu, která činí 9,8 °C, a nízké objemové chladivosti. Zezačátku bylo toto chladivo vyvinuto jako pěnidlo a náklady na jeho výrobu (a tedy i konečný produkt) jsou nižší než pro R1234yf. R1234ze(E) s GWP=7 se může s úspěchem používat v nově navrhovaných instalacích místo chladiva R134a (GWP=1430). Ve srovnání s tímto chladivem má podobný tlak a COP, ale nižší objemovou chladivost a chladicí výkon (asi 75 % chladicího výkonu R134a).
Po počátečním období nedůvěry výrobců našel R1234ze(E) široké uplatnění ve středně a vysokoteplotních zařízeních, zejména ve velkých komerčních a průmyslových chladicích systémech. Objevuje se ve výrobnících ledové vody chlazených vodou a vzduchem, klimatizačních soustavách, vysoušečích vzduchu, mrazácích, automatech, výdejních stojanech a tepelných čerpadlech. V poslední době věnují výrobci pozornost použití R1234ze(E) pro vysokoteplotní tepelná čerpadla pro komerční a průmyslové aplikace. Šroubový kompresor na R1234ze(E) má prodlouženou pracovní obálku – kondenzační teplota na výstupu může být až 80 °C, při teplotě odpařování nad 30 °C.
Vzhledem ke své lehké hořlavosti není R1234ze vhodný pro retrofit a systémy, které na něm běží, mají limity velikosti náplně. Maximální naplnění je uvedeno v normě PN EN 378 a závisí na poloze zařízení, přítomnosti lidí v chlazeném prostoru a druhu instalace. Pro zařízení s přímým odpařováním (DX) a volným přístupem (třída A) je maximální naplnění funkcí spodní hranice hořlavosti (LFL – Low Flammable Limit), která pro R1234ze(E) činí 0,303 kg/m3. Maximální naplnění tak může být 11,5 kg (38 LFL), a pokud je celá instalace ve strojovně nebo venku, tak 40 kg (132 LFL). V případě řízeného přístupu (třída B) může být naplnění 10 až 25 kg v závislosti na tom, zda se zařízení nachází v oblasti, kde pobývají lidé, nebo zda jsou kompresor a přijímač v samostatné místnosti strojovny či venku. Nachází-li se však celá instalace ve strojovně nebo venku, nejsou žádné limity naplnění.
Obdobně jako chladivo R1234yf je i R1234ze(E) součástí nových chladiv, která jsou směsmi – například v nehořlavé směsi R 450A s GWP=547 činí podíl R1234ze(E) 58 % (druhá složka je R134a).
